MORAVSKÝ KRAS
Musíte vidět, můžete si zamilovat.

Významná památka barokní architektury, poutní místo s chrámem Jména Panny Marie podle projektu Jana Blažeje Santiniho. Je to jeho největší stavba na půdorysu řeckého kříže. Areál zasadil do krásné krajiny prostě dokonale, to se hned pozná mistr. Však je to také jedno z nejnavštěvovanějších poutních míst na Moravě. 

U počátku poutní tradice ve středověku stála gotická socha Madony. Dnes ji uvidíte na hlavním oltáři. Kromě ní vás upozorníme ještě na jednu z největších zvonkoher ve střední Evropě (bohužel hraje jen 2 x týdně, ale po předchozí domluvě i mimořádně).   

Kostel byl pravděpodobně založen již při vzniku obce na počátku 15. století, ale poté dvakrát vyhořel. O stavbě zcela nového rozhodl tehdy majitel rájeckého panství Hugo František Salm v roce 1822. Pro finanční obtíže se stavba protahovala a vysvěcen byl až o dvacet let později. Roku 2014 byl vyhlášen nejlépe opravenou kulturní památkou v Jihomoravském kraji.

Přicházíte-li ke kostelu sv. Prokopa z města, projdete unikátní krytou chodbou – fortnou, opravenou v roce 1920. Samotný kostel je původně vystavěný v gotickém slohu a v jeho věži naleznete celkem čtyři zvony. Ten největší, pověstmi opředený zvon sv. Prokopa, pochází z roku 1528 a je velmi těžký, váží 2 800kg. Nese nápis: “Svolení se stalo vší obce městečka Letovic, aby žádný kněz nebral od toho zvonu jeho. Stává ten zvon, aby každému bylo zvoněno: chudému i bohatému.”

Světelský oltář tvořil kdysi část hlavního oltáře Nanebevzetí Panny Marie, vytvořený pro cisterciácký klášter v rakouském Zwettlu (Světlá). Přemýšlíte nad tím, jak se dostal do Adamova? Jednoduše – asi dvě stě let po své vzniku (kolem roku 1730) byl ve Zwettlu prohlášen za staromódní, rozmontován a uložen do boční kaple. O dalších sto let později jej koupil a restauroval kníže Alois II. z Lichtenštejna a věnoval jej do nově zbudovaného kostela v Adamově. Poslední restaurací prošel oltář v roce 2006-2007, roku 2010 jej prohlásili za národní kulturní památku a podívat se na něj můžete v adamovském kostele sv. Barbory.

Malá dřevěná stavba působí uprostřed městské zástavby jako by přišla z jiného světa. Je tomu ale opravdu tak! Kostelík byl do Blanska přivezen vlakem v roce 1936 z Podkarpatské Rusi, kde dlouhá léta chátral. Po třech měsících ho zde řemeslníci znovu sestavili a vrátili mu jeho původní krásu. Je jedním ze šesti kostelíků u nás, které byly takto zachráněny. Je zasvěcený sv. Paraskivě, uvnitř najdete část původního pravoslavného ikonostasu a krásně to tam voní dřevem.

Když se vydáte do Boskovic, určitě neminete tuto sakrální dominantu hlavního Masarykova náměstí. Nejstarší zmínka pochází z roku 1346, z té doby se dochovalo pouze jádro kostela. Současnou podobu mu vtiskl Ladislav z Boskovic, slavný příslušník rodu pánů z Boskovic. Kostel bohužel několikrát vyhořel a například hlavní věž s hodinami (dnes vysoká 41m) dosahovala před velkými požáry a úpravami k 60 metrům. Komentované prohlídky kostela je možné dohodnout individuálně nebo se zúčastnit těch plánovaných v letních měsících.

Unikátní sakrální stavba, jako jedna z mála vystavěná v Čechách v období socialismu! Myšlenka postavit v Senetářově kostel je však starší, protože je spojena s plánovaným vystěhováním obce v roce 1944. Občané si tehdy na svátek sv. Josefa slíbili, že pokud nebudou vystěhováni, nebo se šťastně vrátí, postaví zde kostel ke cti sv. Josefa. Dlouholetý jedovnický duchovní (kostel leží na území farnosti Jedovnice) tak využil uvolnění v roce 1968 a nechal vystavět kostel, inspirovaný sakrálními díly francouzského architekta Le Corbusiera.

Na vrcholu Paseka v Černé Hoře si chvilku budete připadat jako u zmenšeniny světově proslulého kostela sv. Jakuba na Zelené hoře. Černohorskou kapli sv. Rodiny totiž obklopuje osmiboký vnější plášť, členěný na jednotlivé pilastry s římsovými hlavicemi. Postavit ji nechal černohorský duchovní Augustin Kavánek, ale zakrátko byla její úloha zrušena nařízením Josefa II. Novou roli dostalaa až v polovině 20. století, kdy se stala místem posledního odpočinku příslušníky rodu Friesů, majitelů černohorského panství. Dnes si tu můžete domluvit křestní a svatební obřady.

Blanenská farnost s kostelem sv. Martina se právem řadí mezi nejstarší na Moravě. První zmínku nacházíme v roce 1136 a zvon Poledník (jenž ve věži slouží dodnes) vyzvání pravděpodobně už od počátku 13. století. V původně románském kostele nalezl místo svého posledního odpočinku rod Gellhornů a Rožmitálů, v zahradě před vstupem nepřehlédnete i památník Karoliny Meineke, první ženy anglického krále Viléma IV. 

V turistické sezóně (od května do října) je možné vystoupat 89 schodů do kostelní věže a tiše rozjímat při pohledu na malebné údolí řeky Svitavy a město Blansko.

Významné poutní místo v srdci Moravského krasu, díky milostné sošce Panny Marie Bolestné, za kterou po více jak dvě století přicházejí zástupy poutníků. Samotný kostel byl postavěn v polovině 18. století boskovickým stavitelem na základě projektu italského architekta M. A. Canevalle. Zajímavostí je, že dělníci, tehdy pracující na stavbě, byli osvobozeni od robotnických povinností, a dokonce za svoji práci dostávali pravidelně zaplaceno! Z novodobé historie připomeňme získaný titul „Nejlépe opravená jihomoravská památka za rok 2015 v kategorii velkých staveb.“